25.10.2022 zahájily Klubové licence FAČR řízení pro všechny zájemce o statuty mládeže pro kalendářní rok 2023, nové nebo stávající držitele. Pro příští kalendářní rok budou přidělovány následující statuty:

• Klubová akademie

• Sportovní centrum mládeže

• Sportovní středisko mládeže Krajského fotbalového svazu

• Sportovní středisko mládeže Okresního fotbalového svazu

• Dívčí akademie

Veškeré podklady najdete pod následujícím odkazem Licenční řízení 2023

KFS pořádá schůzku 

Restartovaná náborová kampaň CHCI PÍSKAT zájemcům o práci rozhodčího celkově zjednoduší cestu na fotbalové hřiště. Všem registrovaným uchazečům budou k dispozici kolegové v nově zřízených rolích okresních gestorů. Ti budou zájemcům se vším pomáhat a také je nasměrují co nejdříve k řízení zápasu. 

Prvotním krokem pro nováčky je vyplnění jednoduchého formuláře na webu www.chcipiskat.cz, vzápětí budou kontaktováni okresními gestory, kteří obratem předají veškeré související informace spojené s náborem a zapojením se přímo do soutěžních utkání.

 „Naším cílem je, abychom zkrátili dříve zdlouhavý proces a nováčci opravdu rychle naskočili do zápasového dění. Zjednodušeně řečeno chceme, aby doba, kdy se zájemce v rámci kampaně přihlásí a pak se objeví přímo na hřišti, nepřesáhla přibližně dva týdny. Chceme nováčky opravdu rychle zapojit do akce, zároveň jim nabídneme školící a vzdělávací programy, aby měli i patřičnou teoretickou výbavu,“ 

uvedl Radek Příhoda, předseda Komise rozhodčích FAČR.

www.chcipiskat.cz

Mistrovství Evropy 2016 opět ukázalo v jasném světle: Očekávání ze všech stran.

Vlastní očekávání hráčů, jako například očekávání Thomase Müllera, kterému se nepodařilo vstřelit gól „Ani já osobně nejsem spokojen […].“

Očekávání spoluhráčů, která mohou být docela kritická jako v případě Jérôma Boatenga po utkání Německa 0:0 s Polskem: „Vpředu jsme nevyhráli žádný souboj jeden na jednoho. Můžeme být rádi, že jsme hráli 0:0 […].“

Nebo očekávání trenéra Joachima Löwa před zápasem proti Severnímu Irsku: „Chceme vyhrát proti Severnímu Irsku, […] a budeme vítězi skupiny. Neznám jiný způsob."

A samozřejmě i fanoušci „týmu“…

Mimochodem, Island si na EURO 2016 skutečně „odnesl dort“ a předčil všechna myslitelná očekávání.

Stejné naděje a přání se vyskytují v menším měřítku v každém mládežnickém týmu. Nedávno jsem to mohla pozorovat na jednom z posledních zápasů mého syna…

Úroveň F-Youth, klukům a jedné dívce je tak devět nebo deset let, v příliš velkých dresech. Všichni běží za míčem; trenéři je téměř při každé akci koučují z poza lajny. Pokoušejí se je vést, aby posunuli „pobíhající smečku psů“ ke správnému hraní. Co přitahuje mou plnou pozornost, více než hra, je nespočet rodičů – většinou otců – kteří divoce volají na své děti. Oh, co to říkám, křičí na ně…

"Kevine, střílej na bránu." Udělej to už...dělej... Ne, to ne, ten druhý. Ach, sakra...Paule, už něco udělej... Nenech si vzít míč... teď běž, ano...“

Po pravidlech Fair Play League ani stopa.

EMOCE POTŘÍ K FOTBALU

Ale jak daleko rodiče dojdou? A k čemu jsou všechny ty často drsné poznámky dobré?

Není snad žádná sportovní disciplína, ve které by se tolik rodičů považovalo za „specialisty“ jako ve fotbale. Většinou otcové a vzácné matky – kamarádka mi vypráví o matce, která propukla v pláč, protože její syn už nehraje na pozici, kterou upřednostňuje; sám hráč s tím nemá problém – věřte, že jsou schopnější než kterýkoli trenér. K tomu samozřejmě patří také vědět, co jejich dítě umí, co potřebuje, jak ho povzbudit a která poloha je nejlepší.

I když DFB (Německý fotbalový svaz), poskytuje jasné pokyny pro konkrétní kategorie mládeže, jsou zřídka používány. Díky brzy hraným soutěžím mají všichni účastníci jediný cíl – vyhrát! A vyhrávat bez ohledu na výkonnostní úroveň, jak hlásí většina trenérů mládeže.

Dva novináři Ralf Lorenzen a Jörg Marwedel se dostali k podstatě cíle DFB (Německý fotbalový svaz), na straně 51 své knihy „Budoucnost fotbalu“, kterou vydalo nakladatelství KJM Buchverlag:

„DĚTSKÝ FOTBAL BY NEMĚL BÝT KOPIÍ FOTBALU PRO DOSPĚLÉ“

To by bylo skvělé... Co nás rodiče vede k tomu, abychom při hře slovně na děti tlačili? Po zápase mluvit o promarněných šancích? Nebo poradit, jak by se to dalo udělat lépe? Je to jen touha doprovázet našeho syna/naši dceru v jejich sportu? Nebo je za tím víc? Ambice dosáhnout úspěchu prostřednictvím našich dětí? Nebo ten či onen vidí poslední šanci na seberealizaci, protože ve vlastním mládí se mu ve sportu nedařilo?

Při hledání odpovědi pomáhá vžít se do pozice našich dětí a zamyslet se nad tím, co pro ně fotbal znamená. K tomu mohou být užitečné následující otázky:

Jaký je důvod, proč moje dítě hraje fotbal?

Co mu/jí sport dává?

Je pro mé dítě hraní fotbalu zábava?

Poté by se člověk měl ptát sám sebe – soukromě – čím to je, že prožívám silně sport svého dítěte; proč je pro mě důležité, že hraje fotbal a mám v hlavě vize jeho budoucnosti – tuším, že mám doma dalšího Garetha Balea – nebo jestli si dokážu užít hru tady a teď. Co se stane, když se moje dítě nestane fotbalistou, kterého v něm vidím? Co to pro mě znamená?

Ať už jdou odpovědi jakýmkoli směrem: mohou poskytnout jiný, možná nový pohled na sport dětí a mohou vést k trochu většímu klidu. Je to důležité, protože věřím, že touha po úspěchu vede k tomu, že se vždy stane více „naším“ sportem namísto sportu našich dětí.

V minulosti se mi ne vždy podařilo najít správnou rovnováhu; Zapojoval jsem se více, než je pro našeho syna dobré. To rychle vedlo ke stresům, které se stupňovali. Byl to pro mě signál, abych se držel víc zpátky a nechal syna hrát svou hru.

Proto moje rada:

"Podpora je důležitá, ale měla by existovat správná "směs"."

Každý má očekávání, ta jsou součástí života, ale prosím dobře dávkované a takové, aby nepřetěžovaly toho druhého ani sebe. To zahrnuje ocenění druhého, což je nezbytné pro sociální soudržnost, ale bohužel často opomíjené. Nemusíme být odborníci, abychom správně podporovali naše děti ve fotbale. Věřím, že jim ve (fotbalovém) životě už velmi pomůže, když je povzbuzujeme a oceňujeme v tom, co dělají.

Ne všichni mladí hráči se mohou stát Messim, stejně tak málo jako my všichni máme schopnosti být prezidentem nebo mít inteligenci Einsteina. Ať už se tedy jedná o MS, ME, národní ligu, různé další ligy, tréninková centra mládeže, velké či malé fotbalové kluby: Budou nás provázet i nadále – naděje, očekávání a přání… Nejpozději už v dalším důležitém zápase.

Tento článek napsala Susanne Amar, zakladatelka blogu „Ins Netz gegangen“ [“Jde na síť ”]. Více informací najdete na webových stránkách (v němčině), https://ins-netz-gegangen.info/

[…] V současné době už mě nebaví stát stranou, protože často nechápu, co se děje: do hry neustále zasahují citoslovce od postranní čáry – to se dá pochopit u trenérů, kteří řídí své hráče… Pokud ale křičí všichni diváci „ofsajdy“ nebo „faul“ takovým tónem, že rozhodčí ze strachu píská, neustále se ze stran ozývají komentáře, často urážející protihráče atd. pak je to dost těžké. […]

Toto je reakce jedné matky na můj článek „Co rodiče očekávají od fotbalu“ , publikovaný minulý týden na blogu „Ins Netz gegangen“. Nějak mě svrbí znovu se věnovat tématu.

Před několika týdny jsem četla článek „Největším problémem jsou rodiče“ v Tagesspiegel dne 28. 9. 2016, ANONYMNĚ napsaný trenérem. To samo o sobě dost vypovídá …

Kromě pozitivních důvodů proč spojil svůj život s trenérstvím, referuje mimo jiné o chování „problémových rodičů“.

Ti, kteří na své dítě křičí z poza postranní čáry.

Ti, kteří urážejí soupeře.

Ti, kteří jsou přesvědčení o neschopnosti rozhodčího.

Ti, kteří v krajním případě komukoli vyhrožují bitkou.

"Poněkud hrubé chování vedle fotbalového hřiště se stalo věčným problémem"

Pro Ralfa Klohra, zakladatele FairPlay League, byl zápas F-Youth (mladší přípravka) v roce 2005 spouštěčem, jak se vypořádat s neférovým chováním na hřišti i mimo něj. Pro Klohra jsou pachateli trenéři, rodiče a rozhodčí. Spolu s trenéry ve svém klubu, kde je v současnosti vedoucím mládeže, nastavuje tři pravidla:

• Pravidlo pro fanoušky
  Rodiče a všichni diváci stojí přibližně 15 m od hřiště, aby se zabránilo rušení a hecování

• Pravidla trenéra
  Trenéři obou týmů se nacházejí v trenérské zóně, ze které v případě potřeby objektivně a přátelsky zasahují do hry.

• Pravidlo rozhodčího
  V týmech F- a E-Youth (mladší přípravky), se hraje bez rozhodčích a hráči sami rozhodují o faulu, rohu, hře rukou nebo vhazování.

To, co začalo jako pilotní program s 12 týmy v roce 2007, se dnes používá celostátně.

Přístup Ralfa Klohra je docela jednoduchý: začíná od základů. Již v útlém věku se děti učí jednat férově, což slouží jako základ jejich dalšího rozvoje. Jako mladý strom, který se díky stabilnímu kořenovému systému může stát impozantním kolosem. To dává smysl!

Ale co rodiče?

Už dávno vyklouzly z dětských botiček. V pedagogice se říká, že základy by se měly klást do věku 10/12 let. Poté už jde jen o jemné doladění.

Co to znamená pro 45 letého bankéře, který se na hřišti chová jako šílený? Nebo matka, která se během hry promění v zuřivou? Jim už vlak dávno odjel.

V těch nejmenších případech pomáhá vzájemný rozhovor. S úsměvem pak přicházejí argumenty, že to tak člověk nemyslel, že fotbal je emocionální sport a vyžaduje nadhled. Jen příštího zápasu... A pak jsme překvapeni, když se mladí hráči na hřišti nechovají „adekvátně“.

Ve fotbale je obecně hrubé chování pravidlem. Fair play nebo ne. Ale musí to platit i pro mládežnický fotbal? Smí emoce zajít tak daleko, že se ke svému protějšku chovám neuctivě, pohrdavě, urážlivě, překračuji hranice slušnosti a drzosti?

"Jednoznačně říkám: Ne!"

Rodičům, kteří se nyní mohou cítit osloveni, radím, aby se vžili do pozice svého dítěte, které nyní ponižují. Nebo v soupeře, kterému slovně nadávají. Nebo v trenéra, kterému říkají, že je hlupák a o fotbale nemá ani páru.

jaký je to pocit? Asi ne příjemné. Snesli by na svém pracovišti takový konverzační tón? Předpokládám, že ne.

Často píšu o respektu, toleranci a uznání. Pro mě ctnosti, které jsou základem sounáležitosti. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, zda to všichni vidí stejně.

Takovým rodičům “po stranách“ může pomoci, když se ke svým bližním budou chovat tak, jak by si oni sami přáli, aby se oni chovali k nim. Protože si neumím představit, že by někdo chtěl být srážen, nechat si nadávat a urážet.

To, že to není řešení, už vím. Bylo by to příliš krásné, kdyby to bylo tak jednoduché. Může to však být krok správným směrem.

„To leží v rukou každého…“

Nakonec jsou to hráči / děti, kdo trpí. Chtějí si hrát, soutěžit, a především se bavit. Což je při křičících a trapných rodičů opravdu těžké.

Nebezpečí tréninku přes zimu

Existuje tenká hranice mezi požadavkem na hráče, aby „přidali“ a zrušením tréninku kvůli špatnému počasí. Sníh a déšť vytvářejí obtížné a často kluzké podmínky na hřišti, a proto představují zvýšené riziko zranění hráčů. Tato situace se týká zejména poranění šlach a vazů. Během přípravy na další období vaší fotbalové sezóny je to to poslední, co potřebujete. Svalová zranění jsou navíc běžnou hrozbou během zimních měsíců kvůli nedostatečnému zahřátí.

Pravděpodobně největším nebezpečím při tréninku v zimě je však podchlazení vašich hráčů. Mějte na paměti, že snížení tělesné teploty nevyžaduje teploty blízko bodu mrazu. Takzvaný Windchill-efekt vysvětluje, proč již při foukání větru začínáme promrzat při mnohem vyšších teplotách.

(Windchill efekt: Mezi oblečením a Vaší kůží se vytváří vrstvička molekul teplejšího vzduchu, která hřeje. Fouká-li silnější vítr, je tato vrstvička „rozfoukávána“ a vzduch, který jste si pracně ohřáli je nahrazen vzduchem studeným.)

Nízké teploty nutí tělo zvýšit svou termoregulaci, což znamená, že se snaží udržet vaši tělesnou teplotu na vysoké úrovni, aby svaly a orgány mohly fungovat optimálně. Tento úkol představuje pro lidský organismus obrovskou výzvu a často vede k oslabení imunitního systému. Zejména v zimě potřebujete, aby vaši hráči měli silnou imunitní obranu, protože studený a suchý vzduch je ideálním prostředím pro chřipkové viry a může také způsobit další respirační onemocnění.

Nicméně různé studie ukázaly, že sportovci, kteří nepřetržitě trénují v chladném počasí, mají odolnější imunitní systém než sportovci, kteří čas od času trénují pouze při nízkých teplotách. To znamená, že byste se neměli vyhýbat tréninkům vašeho týmu v chladném počasí, stačí vědět, jak se vypořádat s podmínkami.

Perfektní sportovní oblečení do chladného počasí

Nejlepší metody, jak se chránit před riziky tréninku v chladném počasí, jsou ty, které nenechají vaše tělo ani trochu podchlazené. Obléknout si správné oblečení by proto mělo být vaší preferovanou činností před začátkem tréninku. Silná bavlněná mikina může být pohodlná doma, stejně jako nedostatečná na fotbalovém hřišti. Bavlna se velmi rychle nasytí potem a zvyšuje šance na snížení tělesné teploty. Pamatujte, zejména v zimních měsících byste se měli vyhýbat mokrému a těžkému sportovnímu oblečení. Chytřejší volbou pro fotbalový trénink v chladném dni je nosit prodyšné a funkční oblečení. Pomáhá šířit a odvádět vlhkost pryč od pokožky do další vrstvy oblečení, aby se zvýšilo odpařování potu. Tento druh tkaniny se nejlépe kombinuje s tzv. principem cibulové skořápky, která doporučuje nosit několik tenkých a prodyšných vrstev oblečení. Sportovec může během zahřívání nebo tréninku sundávat vrstvu po vrstvě. Vnější vrstva by měla vždy poskytovat dobrou ochranu před živly, jako je sníh, déšť a vítr.

"Cvičení v šortkách v chladném počasí zvyšuje riziko zranění dolních končetin."

Podobně by čepice a rukavice měly být pro hráče víc než jen módní doplňky. Nejméně 40 % tělesného tepla se ztrácí kolem oblasti hlavy pokud je nechráněná, a tomu je třeba se v mrazivém počasí vyhnout. Stejně tak šátek omotaný kolem oblasti nosu a úst může pomoci předehřát vzduch před jeho vdechnutím. Což může sloužit jako ochrana sliznic. Poměrně často vidí trenéři hráče v čepicích, rukavicích, vhodném oblečení na horní části těla, ale pouze v šortkách zakrývajících nohy! Je to okamžik, kdy by měl zasáhnout každý trenér. Cvičení v šortkách v chladném počasí zvyšuje riziko zranění dolních končetin. Když teplota klesne pod 10°C, hráči by měli začít nosit dlouhé punčochové kalhoty pod kraťasy jako například Arjen Robben.

Tipy na fotbalový trénink v zimě

Důležitost kvalitní rozcvičky se ještě zvyšuje, když teploty začnou mnohem více klesat. Přestože je teprve začátek tréninku a hráči si chtějí popovídat se svými kamarády, je to také klíčová část tréninku. Sportovci by se měli soustředit. Kvůli nízkým teplotám jsou hráči v zimě mnohem náchylnější ke zranění. Prochladlé šlachy, vazy a svaly nejsou zdaleka tak spolehlivé jako po kvalitní rozcvičce.

"Čím nižší teploty, tím plynulejší a rovnoměrnější by měla být intenzita zátěže v tréninku."

V důsledku toho je mírný běžecký program nejlepším způsobem, jak začít s tréninkem v chladném počasí. Do běhu lze přidat fotbalové míče, aby se zvýšilo povědomí hráče – Ale pozor – Míče budou vždy velkým pokušením střílet a přihrávat, což je pozvánka pro zranění svalů a šlach. Zahřívání by mělo být stále dynamičtější a je jedno, jestli bude trvat o pět minut déle než obvykle.

Dané terénní podmínky by měly být rozhodující i pro vaše plánování cvičení – např. na prochladlém hřišti byste neměli nacvičovat hlavičky v pádu. Totéž platí pro cvičení, která vyžadují dlouhé vysvětlování. Nechte si je na teplejší dny! Hráči musí zůstat aktivní po celou dobu tréninku, aby se předešlo podchlazení. Pokud jde o intenzitu, měli byste se také vyvarovat vysoké zátěže zahrnující velký počet intervalových běhů. Platí – čím nižší teploty, tím konzistentnější a rovnoměrnější by měla být intenzita zátěže v tréninku. Zabraňuje hráčům dosáhnout nadměrných dechových frekvencí, které zvyšují riziko vedlejších účinků při tréninku v chladném počasí. Věnujte prosím pozornost individuálním rozdílům ve výkonnosti hráčů a berte zdravotní problémy, jako je bolest v krku, nebo kášel vážně.

Po úspěšném dokončení tréninku přetrvává u propoceného sportovního oblečení nebezpečí nízkých teplot. Svlékněte mokré oblečení, dejte si teplou sprchu a oblékněte si suché oblečení! Je to zvláště důležité, protože po cvičení klesá tělesná teplota a zvyšuje se citlivost imunitního systému. Totéž platí pro společnou okamžitou jízdu domů v údajně teplém autě.

Důležitá rada na závěr. Hráči, kteří trpí chřipkou nebo se z ní stále zotavují, by neměli mít dovoleno trénovat, dokud se úplně nezotaví. Vysoká zátěž pro kardiovaskulární systém při fotbalovém tréninku v zimě se během chřipky, nebo krátce po ní ještě zvyšuje. Dejte raději o den déle na odpočinek, abyste se vyhnuli zánětu myokardu a riskovali dlouhodobé zdraví.

Pokud by se vaše tréninkové hřiště přesto kvůli špatným povětrnostním podmínkám zavřelo, ujistěte se, že jste na tento scénář připraveni. Přečtěte si náš nedávný článek o tom, jak využít zimní přestávku ve svůj prospěch .

Fáze 1: Analyzujte první část sezóny

Fáze 2: Plánování zimního přípravného období

Fáze 3: Zaslání plánu přípravného období

Fáze 4: Klid a relaxace

Fáze 5: Příprava na druhou část sezóny

Někteří se toho nemohou dočkat, protože soupiska týmu prořídla kvůli zraněním nebo jen proto, že se poslední zápasy příliš nevydařily. Nebo možná proto, že hráči jsou prostě vyčerpaní z posledních měsíců. Ale jiní by si rádi zahráli ještě nějaké zápasy, protože se jim v poslední době docela dařilo. Ať tak či onak, v určitou chvíli víte, že zimní přestávka je nevyhnutelná, nejpozději, když hřiště zbělá sněhem.

A to je dobře, protože přestávka v sezóně je nesmírně důležitá. Pokud z toho vytěžíte maximum, může to různými způsoby přispět k úspěšné celoroční sezóně. Samozřejmě neexistuje žádný univerzální plán, jak k tomu dokonale přistoupit. Je to proto, že určující faktory každého týmu a každého místa jsou příliš odlišné. Přesto existuje několik užitečných tipů, které mohou být pomocí pro každého.

Načasování je jednou z nejdůležitějších složek. I když byste si chtěli dát nohy nahoru a začít na chvíli relaxovat, je chytřejší to ještě o pár dní odložit. Proč? Jednoduše proto, že je za námi teprve polovina sezóny. To znamená, že zbývá úspěšně dokončit druhou část sezóny. Ale to může být realizováno pouze s dalším přípravným obdobím, které všechny připraví na druhou polovinu. Plánování této přípravné části sezóny by mělo být provedeno tak brzy a podrobně jako příprava na začátek sezóny. Následující fáze jsou návrhem, jak přistoupit k nadcházející zimní přestávce.

Fáze 1: Analyzujte první úsek sezóny

Ať už byla první polovina sezóny dobrá nebo ne, měla by být analyzována, aby se podpořily dobré výkony a minimalizovaly ty špatné. Uplynulý průběh sezóny by proto měl být prozkoumán do všech podrobností. Soupisky a hloubkové tabulky, rozestavení a úroveň výkonnosti jednotlivých hráčů i celého týmu – jaké věci fungovaly dobře a kde je prostor pro zlepšení? Přirozeně, že trenér musí vždy zkoumat svou vlastní práci, protože nikdo není ve skutečnosti dokonalý. Pouze trenér, který zná své i týmové silné a slabé stránky, na tom může pracovat a dále výkony zlepšovat.

Fáze 2: Plánování zimního přípravného období

Jakmile určíte hlavní problémy, stanou se základem vašeho plánování zimního přípravného období. Ve srovnání s prvním přípravným obdobím, které se v Evropě odehrává během teplých letních měsíců, může příprava na druhý úsek zahrnovat neočekávané okolnosti, jako je sníh a teploty pod bodem mrazu. Aby se těmto scénářům předešlo, tréninkové plány musí být nejen účelné, náročné a motivační, ale také velmi flexibilní. Vždy je nutné mít připraven „Plán B“ – pro jakoukoli situaci. Usnadní vašemu týmu trénovat ideálně a cíleně, bez ohledu na to, jakým podmínkám čelíte.

"Mysli flexibilně, abyste nebyli omezeni na tréninky na hřišti nebo ve sportovní hale"

Je samozřejmé, že každý jednotlivý trénink na hřišti, stejně jako přátelské zápasy, musí být připraveny a naplánovány s puntičkářskou přesností. Obnovení fyzické kondice, zlepšení taktických mechanismů z první části sezóny, zkoušení nových taktických nápadů a mnoho dalšího – zdá se, že existuje nekonečné množství věcí, na kterých můžete pracovat. Nic z toho by nemělo být ponecháno náhodě. Vždy byste však měli sledovat povětrnostní podmínky, což znamená, že při plánování potřebujete určitou flexibilitu. Jak to funguje?

Myslete flexibilně, abyste nebyli omezeni pouze na trénování na hřišti nebo uvnitř haly, protože ty nejsou vždy k dispozici. Ale nebojte se – existuje spousta alternativ, zvláště pokud je vaším tématem vytrvalostní trénink. Například trénink v posilovně (Body Pump, Spinning, Dynamický trénink atd.), v bazénu (Waterpolo, štafety) nebo v přírodě (Cross country běhy). Tyto alternativy lze také kombinovat například formou triatlonu. Vydat se neznámými cestami a spolupracovat s jinými kluby, institucemi a sporty vám může a vašemu týmu poskytnout mnoho výhod. Navzdory síle, vytrvalosti, koordinaci atd. tyto aktivity přináší zvědavost a zábavu. V konečném důsledku to zlepší motivaci týmu a zároveň rozšíří odborné znalosti trenéra.

Důležité pro alternativní tréninkové metody. Měly by být naplánovány s dostatečným předstihem, jinak budete muset vzít to, co zbylo. Stejně důležité jako načasování je odhodlání dělat věci mimo svou zónu pohodlí. Jaké příležitosti nabízí vaše okolní krajina? Jaké sporty lze vyzkoušet? Jsou k dispozici kluby pro spolupráci? Máte poblíž tělocvičny, bazény nebo dokonce taneční školy? Jen ten, kdo si dá námahu prozkoumat dostupné možnosti, dokáže z nouze udělat cnost.

Fáze 3: Zaslání plánu přípravného období

Plán přípravného období by neměl být hráčům rozdán hned po posledním zápase první části sezóny. Sdělit datum prvního tréninku je naprosto v pořádku. Nakonec tým dost možná potřebuje pauzu a nejdřív taky nějaký odstup. Po několika dnech můžete začít posílat místo a čas (bez obsahu tréninku) příslušných tréninků, takže každý hráč může začít plánovat.

Fáze 4: Klid a relaxace

Po rozeslání tréninkového plánu všem hráčům začíná pohodová část zimní přestávky. Uvolněte se a relaxujte! I jako oddaný trenér na amatérské úrovni pracujete na vysoké úrovni po dobu několika po sobě jdoucích měsíců. Není to jen oněch 120 minut tréninku a 90 minut herního času, které jste každý týden věnovali fotbalu, ale také bylo potřeba udělat spoustu příprav a následného zpracování. V důsledku toho jde o velké pracovní vytížení, a to se podepsalo na každém trenérovi. To je důvod, proč byste měli během první části přestávky odpočívat a dobít si baterky, jako to dělají vaši hráči. Zkuste trávit čas bez fotbalu. Žádné telefonáty, žádné e-maily, žádné cvičení a žádná hra, tak říkajíc období fotbalového půstu. Udělejte si čas pro sebe, cvičte, čtěte nebo dělejte cokoli, co vás uklidní a umožní vám odpoutat se od starostí. Trenér riskuje příliš mnoho stresu, a proto ztratí veškerou zábavu, pokud někdy neudělá krok zpět. A to v žádném případě není žádoucí. Koučování by mělo být vždy prací s vášní a ne tou, která způsobuje utrpení.

Fáze 5: Příprava na druhou etapu sezóny

Pár dní před začátkem druhého přípravného období sezóny čas relaxace definitivně končí. Měla by se věnovat ještě naposled pozornost na plánovaná tréninky. Je vše připraveno? Na co bude kladen hlavní důraz? Kteří hráči nemusí být k dispozici? Atd…! Umět odpovědět na všechny otázky vám pomůže k ideální přípravě na následující týdny. A to by každopádně mělo být cílem každého trenéra orientovaného na úspěch.

Abych to všechno shrnul. Toto by mohlo vypadat doporučení, jak strukturovat zimní přestávku:

1. Analyzujte první polovinu sezóny

2. Plánování zimního přípravného období

Tréninky

Na hřišti: Cíle, obsah atd.

Alternativy: Místo, cíle, obsah atd.

Přípravné zápasy

3. Odeslání plánu přípravy

4. Klid a relaxace

5. Příprava na druhou část sezóny

Doufám, že si užijete zimní přestávku a vyrazíte do druhé poloviny sezóny silnější než kdy předtím…

Tento článek je převzatým příspěvkem od německého autora knih Thomase Bentlera. Ve své nové knize „Wenn schon, dann richtig!: Denn Halbgas können andere machen!“, najdete další tipy ohledně práce trenéra na amatérské úrovni.

1. Poskytujte stejné příležitosti

Fotbal je pro všechny. Ať už organizujete trénink nebo přípravu na zápasu, každý hráč si zaslouží šanci být součástí.

Při tréninku se zaměřte na činnosti, které vytíží celý tým a dávejte hráčům příležitost experimentovat. Například váš brankář může být skvělý v brance, ale možná bude chtít vyzkoušet také roli hráče. 

Až se bude v sobotu ráno hrát, zkuste dát celému týmu stejný hrací čas. Žádné vysedávání náhradníků na lavičce, nebo upřednostňování vašich nejlepších hráčů.

2. Přijměte chyby jako součást učení, (chybami se člověk učí)

Všichni uděláme něco špatně. Když uděláte chybu, uznejte ji. Když ostatní udělají chybu, buďte laskaví.

Je důležité si uvědomit, že strach z chyby, znamená také bát se zkoušet nové věci. 

Hráči budou hrát s menší svobodou a ukáží nám méně kreativity.

A naopak, pokud vytvoříte prostředí takové, které chápe chyby jako příležitost se učit, dáte svému týmu prostor k rozvoji.

3. Přemýšlejte, než zareagujete

Koučování může být emocionální záležitost, zejména během zápasu. Někteří rodiče příliš naléhají, soupeř vás tlačí a vaši hráči si neví rady. I během relativního klidu v týdnu na vás mohou doléhat tlaky každodenního života.

Jako trenér je důležité, abyste nenechali tyto stresy ovlivnit vaše interakce s hráči. Kdykoli se cítíte frustrovaní, stiskněte pauzu, nadechněte se a přemýšlejte, než zareagujete. Nervózní výkřik je pouze špatným příkladem a dává hráčům záminku, aby se chovali stejně.

4. Mějte koučovací filozofii

Ať už jste inspirován ostatními, nebo máte vysněnou vlastní, koučovací filozofie představuje vaše fotbalové hodnoty. 

Možná chcete, aby váš tým hrál svobodně a odvážně. Možná chcete podporovat učení a rozvoj. Nebo možná jen chcete vidět úsměvy a nadšení na tvářích.

Ať už je vaše koučovací filozofie jakákoli, musí se promítnout do vašich činů. Například pokud dáváte všem stejnou příležitost, neposílejte okamžitě všechny své nejlepší hráče na hřiště v momentě, kdy dostanete gól na 1:0

5. Komunikujte pozitivně

Jako trenér vašeho týmu záleží na každé interakci. Ať už poskytujete zpětnou vazbu, slavíte gól, nebo si sjednáváte schůzku s hráčem, nebo rodiči, udržujte komunikaci pozitivní.

To neznamená, že nemůžete vést obtížné konverzace. Znamená to ale, že je důležité se vyjádřit konstruktivně. Například pokud váš tým prohrává, nekřičte z lavičky kritiku. Místo toho  využijte poločas, abyste si promluvili o tom, co se stalo, a vytvořte plán pro druhý poločas.

Pamatujte, že ukvapený komentář nebo negativní výraz se může hráče / rozhodčího / rodiče dotknout, i když není mířen na něj.